Tady Wellington, jak me slysite? Uz jsme se prenusuli blize k vam (asi o 500km), Dnesni zpravodajstvi vam prinesu ja, protoze Misa prave umyva naseho Sunnyho (prvni myci proces od te doby co ho mame). Ted jsem se byla podivat, no uplne nove auto :o). Misa se myti sice branil zuby nehty a zkousel to ruznymi zpusoby (nejoriginalnejsi mi prisel ten, ze tam nekde zatece voda a pak ze nam to zacne rezivet).
Bydlime ted u mistniho kiwiho a on je mechanik, tak je to celkem sranda.Chudak maly si podal inzerat, ze hleda nejakeho toho spolubydliciho, my jsme odpovedeli, on ze jo urcite a byl hrozne starostlivy. Nakonec jsme se domluvili, ze prijedeme rovnou z trajektu (21:30) no a nakonec jsme rovnou zustali. Pravda, vubec s tim nepocital a byl z toho cely mimo, ale vypada to, ze uz to rozchodil. Nikdy nemel zadne spolubydlici, ani sam nikdy s nikym nebydlel. A pak hura a jsme tu my se vsi paradou (tim myslim vsechny ty kufry a batohy).
Jeste jsme vam nepsali o nasem 5ti dennim vylete po zapadnim pobrezi. Koho to zajima, tak at si jde uvarit kafe a pak se pusti do cteni.
Cesta zacala jako obvykle - prselo. Vecer jsme za mrholeni ulehali, rano se stejne tak budili. Ale u jezera Tekapo se vycasilo a pak krasne pocasi vydrzelo po celou dobu. Odpoledni zastavka ve vnitrozemi pod MtCook. Minule nam prselo a tudiz jsme nemohli vyslap k jezeru uskutecnit, ted slunko parilo tak, ze se ani dychat nedalo. Ale to bylo mnohem lepsi. Ty vyhledy.... A to obrovske mnozstvi Cechu, za den tam jsme jich napocitali 12 a vecer v kempu celou vypravu cyklistu! Pod MtCook vede krasne pesina, ma to byt 3 hodinovy vylet... Pokud ovsem jdete po te hezke pesine... My jsme nasli kus vyslapnuty v suti, usoudili ze tu bude pesina a vydali se na pochod. Po nekolika hodinach se ocitli vysoko nad jezerem a pripojit se na puvodni cestu bylo nemozne, takze nasledoval umerne dlouhy pochod po sutrech u ledovcove reky, prodirani se krovim, skakanipres kameny atd. Kdo znate Misu objevitele, dovedete si to predstavit :o). Ale vylet to byl hezky, mooooooc.
Do kempu jsme prijizdeli pozde, byla uz tma a pres cestu nam porad neco behalo. Novy Zeland je znam svymi possumy, coz jsou zvirata podobna kockokryse, proste vacice. Zvirata se premnozila a tak se je tu kazdy snazi zabijet - auty, sutry, cimkoliv... No tak my si takhle jedeme tmou a trefime zajice... Ale ty se asi taky premnozili, protoze za celou cestu nam pres cestu probehlo tam 9 zajicu a jenom jeden possum a ten byl az za krajnici :o(.
Copland track byl dalsi planovany vylet. Jde se za zapadniho pobrezi a smerem na MtCook. Kdyby se to spojilo s tim prechozim vyletem, pridal jeden den, tak mame udelany cely trek MtCook. Pesky to neni ani 50km, autem asi 400km. Hlavni lakadlo jsou 'hot pools', teple prirodni bazeny plne termalni vody. Taky mi bylo slibeno, za nas nebudou otravovat zadne sandflies - ty male musky, ktere vas porad kousou a pak to nekolik dni svedi. Po 6ti hodinach pochodu, cely nateseni hup do bazenu. Spatna zprava je, ze sandflies jsou vsude, je jich zase hrozne moc a presto ze vam trci jenom hlava, ty potvory si ji najdou a podnikaji pravidelne nalety. Kdyz se vyleze z vody, je to jeste horsi... Rano jsme to zkusili znova, se stejnym vysledkm. Zkusili jsme i teplejsi bazen, ale ani horko je neodradilo. Takze jsme pelasili dolu. Me tu pri treku nejak vzdycky dojdou sily...
Zastavili jsme se udelat par umeleckych fotek u jezera Matheson, kde je hladina tak klidna, ze hory se v ni zdcadli tak ciste, jako by to bylo v zrcadle. Zastavka u FoxGlacier, coz je ledovec. Unikatni je tim, ze lezi ve velmi nizke nadmorske vysce, par metru nad morem. Ale to je tak vsechno, jinak je to kus spinaveho snehu, ktereho porad ubyva a ubyva....
Arthurs pass, krasny prusmyk mezi zapadnim a vychodnim pobrezi, ukazal svou silu. Pri plynulem stoupani nam plynule stoupala teplota vody (chladici kapaliny - pro ty technicky zalozene). Nahore si Misa vybojoval pozornost, kdyz chladic opartne oteviral a on celkem nekontrolovane vystrikl. Vsichni se otocili a udelali ono 'waw'. Pak jsme sjeli dolu a auto zustalo par hodin odpocivat na parkovisti, zatimco my se vydali na pruzkum jednoho kopce co se jmenuje Avalanche Peak. Prevyseni asi 1000m, psano 6-8hodin. 12:50 jsme vychazeli, tak si dovedete predstavit, jake horko mohlo byt. Neskutecne! Chvilku nas chranily stromy a v okamziku, kdy jsme se ocitli na nechranenem miste se nam nami obloha slitovala a mraky nam udelaly prijemny stin. Cestou uz jsme slyseli ono 'kea kea' a ja se tesila na papousky Kea. Ten nezklamal, byl uzasny, hravy, fotogenicky, tak jsme blbli skoro 45 minut. Jednu vec urcite zminit musim. Misa, zkuseny to fotograf Kea ptaku mi poradil, abych nechala jeho batoh jakoby opusteny a ze Kea prijde bliz a my ho budeme moct vyfotit uplne zblizko. Na mou otazku, jestli mu ho nevezme rikal, ze ne, ze na to je batoh moc tezky. Pominul ovsem fakt, ze v bocni kapse ma svuj uzasny kloubouk New Zealand. Kea prisel, udelal klof klof a meli jsme co delat, abysme mu ho sebrali :o) (klobouk).
Cestou jsme se stavili udelat autu WOF (warranty of fitness, neco jako nase technicka, pro auto naseho stari je treba kazdych 6 mesicu), ale to vam popise Misa, protoze uz se vratil a prave se nudi.
No tak si to nahore ctu, ja objevitel ;o), a nejak nechapu jak vypada zvire podobne kockokryse, ale pojdmez zpatky k WOF. No proste jsme se zastavili v servisu, jakoze jestli nam udelaji WOF, s domnenim ze auto je uplne v pohode. Ale nebylo to tak uplne pravda, i kdyz zase tak spatne to nebylo: jen vymenit brzdove desticky a .. nevim jak se to rekne cesky ale nejake gumove silentbloky nebo co drzici zadni napravu ... proste arm bushes. Ale nemaji dily,takze prijedte zitra rano v 8, za 2 hodiny bude hotovo, no dobra ... Druhy den jsem nechal Jancu doma a s autem odjel. Mala komplikace, predpredchozi majitel nebocojavimkdo setril na oprave a tak jeden brzdovy kotouc byl mensi nez druhy (prumerem !), no dobra ... Protoze jsem ale tvrdil ze spechame, tak mi pujcilii auto, na papir nacmarali neco jako plan cesty a jel jsem pro nejaky ten starsi dil asi 50 km daleko, no to ale byla 'mapa' - vsak jsem to na zpatecni ceste stocil nekam jinam, takze jsem to pak musel drahnou chvili kroutit po nezpevnene ceste skoro uzsi nez auto, ale dojel jsem temer po primce ;o) Auto bylo 'opraveno' asi ve 3pm takze jsem zaplatil a konecne odjel. Ale nerikej hop dokud nedojedes domu, po cca 15km najednou pisk hvizd frk hrk a stal jsem, leve predni kolo (to s vymenovanym brzdovym kotoucem) se proste rozhodlo, ze uz se neotoci ani o kousek. Ale mel jsem vizitku ze servisu tak jsem zavolal at si vezmou odtahovku a prijedou si pro me. Byli tam asi za hodku (skoro v momente kdy uz jsem se chystal volat potreti) a za tu dobu jsem asi 20x musel rikat neco ve smyslu 'diky ze jste zastavili, ale nemuzete mi pomoci a to auto taky nejde odtlacit ze silnice, protoze ma zablokovane kolo'. V servisu po asi hodine jemne prace s velkym kladivem mi rekli ze problem je zrusene lozisko (ktere skladem opet nemaji) takze pokracovani zitra rano ... uff uff Muzik me hodil zpatky do Christchurch az domu (cca 70km) a druhy den v poledne nas zase nabral, no a asi ve 3pm jsme meli auto opravene a funkcni a druha oprava byla uznana jako reklamace prvni a tudiz zdarma. Takze jsme to svisteli zpatky z one vesnice (nerika vam neco jmeno Springfield ;o) s opravenym autem a tak jsme nakonec z Christchurch misto v patek dopoledne odjizdeli az v nedeli odpoledne, ale coz - vzdyt stejne neni kam spechat, pohoda, klidek. Predavam opet hlavni spisovatelce ...
A ficeli jsme na sever, za teplem (teplota ve stinu se pohybovala 32-33 stupnu). Prespali jsme v Kaikoura, coz je mestecko na pobrezi zname predevsim pro moznost pozorovat z nej velryby. Teda spis zaplatit si cumendu a jet na lodi si prohlidnout velrybi ocas. Taky se tu nabizeji moznost zaplatit si vylet letadlem (bud nejakym normalnim nebo vrtulnikem) a koukat na 10ti metrovou velrybu shora. Nam se ovsem naskytla podivana jeste uzasnejsi. Snidame si takto na plazi a najednou se pred nama objevil houf delfinu. Ja nevim kolik jich bylo jestli 20 nebo 30, mozna jeste vic. Plavali, skakali, tak si tam blbnuli. Vyskakovali jako by v cirkuse a to vsechno delali jenom tak pro zabavu. Asi nam prisli poprat dobre rano. Par fotek jsme udelali, uvidime, jestli se nam podarili zachytit i nejake vyskoky. Po zastavce v Pictonu, hezke pristavni mesto, kde jsme se nemohli rozhodnout kterou lod si poridit (Misa se nemohl rozhodnout, protoze nevedel, kolik se plati v pristavu za parkovani lodi...). Jeli jsme Lynxem, coz je lodka mensi nez normalni trajekt, luxusnejsi. Kdyz jsem ji videla poprve, trosku me zarazilo, ze vypada jako ponorka....
Česky
English