26 August 2008

Tupiza, Salar de Uyuni, Potosi


From La Paz we went on bus down to Oruro and then further south by the train to Tupiza, where we arrived at 4am. Short note for the train - we travelled 1st class, the coach was fantastic, enough space for your legs, reclining seats, TV, refresment etc. It´s was real luxury. After some sleep we did horse trip to surrounding canyons and hills full of cactuses. I´ve (Jana) got horse walker. He didn´t respond to any commands and kept walking. No chance of trot. At the end he decided to listed at least chucking of our guide, his owner. Michal was troting like real Indian. I manage with my poor Spanish to persuade guide to swap the horse with him. Horse responded immediately and within a moment he went from trot to gallop. To stop him I had to react like a real cowboy (not that I have done that in the past! Never) and pull rein firmly. It felt good. But guide got to scarred and gave me back my horse-walker. At the end we become friends and manage to trot all the way back.

Following day we started 4-day trip in jeeps across the altiplano around vulcanoes and salt flats, all quite high, between 3,500 and 5,000 m. Really interesting, first few days it looked like a Dessert Road in New Zealand, later on the landscape has changed to agoons full of flamengos and finally at the end we crossed some huge salt flats, cactus islands etc. The best were flamengos and salt flats where they collect the salt. Somewhere there is only 20 cm of the salt, somewhere else up to 100 metres. The trip took over 900 km, so we were really glad for any opportunity to do some walks (eventhough the gtound was really cold). For flamengos and cactuses we used probably the whole memory card of the camera. I´m looking forward to see all the photos. And we have slept in salt beds - beds actually made from salt blocks.

The trip finished in freezing Uyuni where we had to wait the whole afternoon for the bus to Potosi, which eventually arrived with 1.5h delay. At 3 am we have arrived to the highest located city of the world - 4,100 metres above sea level. (How do I miss Wellington´s 0 metre above sea level! - much more easy to breathe). Michal has last few days diarrhoea, so he´s proud of getting slimmer and slimmer. I was in similar situation couple of times already. Yesterday we visited local silver mines, where they are mining for over 400 years now and that was a real experience. They have started mining by the time Spanish occupied the Bolivia and from than not much have changed. Dynamite and shovel are still the most important tools for their daily work. Miners work between 10 - 24 hours a day, usually without leaving the mountain. They survive on coca (the leaves, which they chew - tea from coca is very popular and helps to overcome problems with high altitute), cigarettes, alcohol and soft drinks. In the mountain they have little chapels where they pray, places where they workship they god of mountain and all of them look very happy and friendly. I have to say I haven´t seen more smiling bolivians than inside the Cerro Rico mountain. Although the fame for Potosi is over - in year 1650 it was the biggest city of the world and the richest city of the Americas - there is still plenty to see. Beautiful architecture, about 80 churches and cathedrals, the mint etc.

We´d like to keep going to Sucre, but there is a blockade on the road as well as rail so we have to change the plans and go back to La Paz... From there off to lowlands to jungle and pampas.



Z La Paz jsme vyrazili v utery rano autobusem do Oruro a odtamtud vlakem dal na jih do Tupizy, kam jsme dorazili asi ve 4 rano. Kratka poznamka k vlaku - jeli jsme prvni tridou, teda luxus nejvetsi. Hromada mista na nohy, polohovaci sedacky, televize, obcerstveni behem cesty. Krom toho, ze s nama jel vagon zabozroutu (cituju Michala) a ti se obcas rozhodli vetrat v nejprasnejsi casti cesty a prach byl vsude, si nemuzeme stezovat.

Ubytovali jsme se a vyspali, a odpoledne vyjeli a 5-ti hodinovou vyjizku na koni do okolnich kanonu a kopcu posetych kaktusy. Ja dostala kone chodce, ktery zaryte odmital jakekoliv pobizeni a nakonec teda aspon reagovala na mlaskani panicka vzadu. Misa si klusal o 106. Ja jsem jednou vymenila kone s pruvodcem a chtela si vyzkouset, jestli reaguje na povely. Reagoval. V cuku lete presel z klusu do cvalu a ja brzdila jak pravy indian. Pak se pruvodce vylekal a dostala jsem zase kone chodce, ale zkamaradili jsme se a klusali jsme vetsi cast cesty zpatky.

Dalsi den jsme zacali 4-denni vylet v dzipech na nahorni planinu, sopky a solne plane, vsechno docela vysoko, mezi 3,500 a 5,000m. Docela zajimave, prvnich par dni neco jako Desert road na Zelandu, potom laguny plne plamenaku, no a nakonec obrovska solna plan, kaktusove ostrovy a tak ... Nejlepsi byli plamenaci a ty solne plane. Obrovska plocha, kde se tezi sul. Nekde je vrstva jen 20ti cm, jinde az pres 100 metru. Nasedeli jsme v dzipu pres 900 km, takze jsem byla rada za kazdou moznost prochazky. Na plamenacich a kaktusech jsme vypraskali asi celou kartu. To budou obrazky! Jo a spali jsme na slanych postelich - kvadry soli poskladane do tvaru postele.

Tura koncila v Uyuni, kde jsme museli preckat odpoledne cekanim na nocni autobus do Potosi, ktery nakonec odjel s 1.5h zpozenim, ale ve 3 rano jsme sem dojeli, do nejvyse polozeneho mesta na svete ve cca 4,100m. Poslednich par dnu mam (M) docela slusny prujem, takze hubnu jak zakon kaze (pozn Jana - ja uz ho mela aspon 2x). Vcera jsme se byli podivat do mistnich stribrnych dolu, kde se tezi uz pres 400 let a to byl docela zazitek. Zacalo se tu tezit za Spanelu a od te doby se podminky moc nezmenily. Dynamit, lopata jsou porad nejdulezitejsi soucasti prace v hore. Lidi pracujou mezi 10-24 hodinama denne, vetsinou bez opusteni dolu. Prezivaji na koka (takove listi, ktere se zvyka - taky caj z koky pomaha na prekonani problemu s vyskou a vsichni ho tu furt piji, nebo tu koku zvykaji), cigaretach, alkoholu a nealko napojich. Maji v hore i kaplicky, kde se modli, mista, kde uctivaji boha hory a vsichni jsou tam hrozne v pohode. Musim rict, ze jsem zatim nevidela vic usmivajicich se bolivijcu nez uvnitr Cerro Rico. Presto ze ma mesto nejvetsi slavu za sebou - v roce 1650 to bylo nejvetsi mesto sveta a nejbohatsi mesto Ameriky - porad je tu na co se divat. Krasna architektura, asi 80 kostelu a katedral, razirna minci atd.

Dal jsme chteli pokracovat do Sucre, ale jak silnice tak vlak jsou blokovany, tak to musime stocit vecernim autobusem zpatky do La Paz. A odtamtud dolu do nizin do dzungle a pampy.



Horse riding in Tupiza|Vylet na konich v Tupize
Geysers on the altiplano|Gejziry na nahorni plosine
Flamengoes|Plamenaci
Cactus island|Kaktusovy ostrov
Salt flats|Solne plane
Inside the hill with one of miners|Uvnitr hory s jednim z horniku
Dynamite !!!|Dynamit udela bum...

19 August 2008

Condoriri Track, Huyana Potosi


Hi, we are back from our trip. Three days hike and three days climbing Huyana Potosi which is a majestic mountain with 6,088 metres above sea level.

Trek is called Condoriri - we started at village Tuni (4,200 m) and within three days we passed twoo passes at 5,000 metres. We spent nights at 4,600 - 4,700 m and the last day we reached the Huayna Potosi base camp. Nothing special happened during this trip - only few occasional accidents during the nights, when lack of acclimatisation became obvious... Altiplano was beautiful, stunning and deserted - not many people could survive there. It´s steamingly hot during a day and freezing during the night. Water in the tent got frozen regularly...

Also I want to say we have taken local guide so we didn´t get lost (maps of area more or less do not exist and when we meet one solo Americano, he confessed he did tried to do the same trek but he kept getting lost and at the end he tried to join our group to make it to the end). Another advantage is that your tent and matress is carried by either a mule or by car. And there is also a cook! Four times a day fresh meal! Pity was you don´t get the same appetite in this attitude. Jana could never finish her portion (soup and mains for a dinner) and also it took her about an hour to eat one (!!!) piece of bread with jam. It was a real luxury for us which we are not used to, but on the other hand locals get some paid job and it´s probably much better than rest of jobs here...

After the trek we spent one day at the base camp of Huayana Potosi. In the afternoon we went for practise on the glacier. To climb an ice wall was a great fun. Great experience and a rest day for us before moving to higher camp. Next day we started slowly our ascent of Huyana Potosi. Firstly we moved to refugio Campo Alto (high camp at 5,130 metres), that was alright without any problems. Second day we supposed to wake up at 1 am and start climb at 2 am. At the end everything was delayed by half an hour and after several crisis we reached the top at 9-30 am. Couple of times we almost gave up, firstly water in camel bag got frozen after couple of minutes outside and we had to wait till sunrise and for sun to get up for water to defrost. Secondly Michal couldn´t sleep last night and Jana couldn´t eat properly for last couple of days. At the end, exhausted by cold and completely tired, we reached the top. Same day we moved to base camp and got back to La Paz by minubus. We reached La Paz by 3 pm and went straight to bed. We even didn´t watch olympic games which starts at 7 pm and slept till morning. Today we spend half a day in bed watching the olympic games.

Yeah, and because guides speak very little english, our spanish has improved a lot. We taugh them how to say "rakoska" - in Czech it means really really cold - and they told us how to say it in spanish "chucho" - not sure about spelling, those were just verbal lessons. Although the language problems, we made them laught very often with innocent jokes and our funny behaviour!

Now we are planning trip to Salar de Uyuni (salt desert), city of Potosi and then down south to lowlands - jungle and pampas.

PS My appetite is back and I´m starving!!!



Tak jsme se vydali na 3-denni trek a pak 3-denni vylet na majestatni horu Huyana Potosi (6.088 m.n.m).

Trek se jmenoval Condoriri, vychazeli jsme z vesnice Tuni (4.200 m.n.m) a behem 3 dnu jsme prechazeli dve sedla ve vysce 5.000 m.n.m. Spali jsme okolo 4.600-4.700 m.n.m a posledni den jsme dosli do zakladniho tabora Huyana Potosi. Behem cesty se nic zvlastnho nestalo, krome par problemu v noci, kdy se ukazalo ze nejsme jeste uplne aklimatizovani, ale postupne se to usadilo. Altiplano bylo uzasne, krasne a opustene. Nezije tam moc lidi. Ve dne hrozny pekac a v noci rakoska - pravidelne zamrzala voda i ve stanu.

Taky jsme chteli rict, ze jsme celou tuhle cestu podnikli s mistnimi pruvodci, takze jsme se vyhnuli bloudeni (mapy oblasti vicemenene neexistuji a kdyz jsme jednou po ceste potkali nejakeho americana, tak se nas pak drzel jako kliste a pak i priznal, ze jde ten samy trek jako my, ale ze doted ani zdaleka ne nejkratsi cestou). Dalsi vyhodou je, ze vam vezou autem nebo na mule stan a karimatky (ty poskytujou vlastni). A taky uvari - 4x denne cerstva strava neni k zahozeni. Skoda jen, ze ve vysce vam tak netravi. Janca nebyla schopna nikdy snist celou porci (k veceri vzdy polivka a hlavni jidlo), taky snidani (jeji standartni jednu housku s marmeladou) zvykala skoro hodinu. Pro nas uplny luxus, na ktery nejsme zvykli, ale zase na druhou stranu to mistnim dava nejakou praci a dost mozna zajimavejsi a lepe placenou nez to co se nabizi ve meste ...

Po treku jsme zustali jeden den v "zakladnim tabore" Huyana Potosi, odkud jsme si odpoledne zasli udelat cvicny den na ledovci. Ledovcova stena byl hrozna legrace. Docela dobry zazitek a hlavne odpocinek pred vystupem nahoru. Na ledove stene jsme se uplne vyblbli. No a dalsi den jsme sli na Huyana Potosi. Nejdrive na chatu Campo Alto (vyskovy kemp v 5.130 m.n.m.), coz bylo docela v pohode, druhy den bylo naplanovano vstavani v 1 rano a odchod ve 2. Nakonec se vstavalo i vychazelo o pul hodiny pozdeji a nakonec jsme se po nekolika utrapach dostali asi v 9-30 na vrchol. Nekolikrat jsme to malem otocili, protoze jednak nam zamrzly hadicky na camel bagu (pytliku na vodu) a tim padem jsme na vodu cekali az do vychodu slunce a pak az to rozmrlo, druhak Michal se posledni noc prakticky nevyspal a Janca mela poslednich par dni problem snist pridelenou porci. Nakonec ale zmozeni mrazem a na prahu sil, ale nahoru jsme se dostali a stejny den jsme dosli dolu do zakladniho tabora a minibusem do La Paz. Sem jsme dojeli asi ve 3 odpoledne a pelasili jsme na hostel a spat. Ani jsme nestihli vysilani z olympiady, ktere zacina v 7 vecer a spali az do rana. Dnes rano jsme vybehli jenom na snidani a kratky nakup a jinak jsme lezeli az do poledne na posteli a sledovali olympiadu.

Jo, a pruvodci vesmes neumeli anglicky, takze nase spanelstina se vyrazne vylepsila. Naucili jsme je rikat cesky "rakoska" a oni nas to na oplatku naucili po jejich "cuco". Presto, ze ten jazyk byl problem, casto jsme je rozesmivali nasimi zertiky a chovanim. Ted planujeme vylet na jih na Salar de Uyuni (solna poust), mesta Potosi a potom dolu do "nizin" - dzungle a pampy.


Camp next to the lake Conrdoriri | Tabor u jezera Condoriri
The Cook and the Guide in the second camp | Kuchar a vudce v druhem tabore
The practice on glacier | Trenink na ledovci
On top of Huyana Potosi | Nahore na Huyana Potosi
By the hut before the final descent | U chaty pred zaverecnym sestupem
Huyana Potosi from the Base camp | Huyana Potosi ze zakladniho tabora

12 August 2008

La Paz


It´s our second day here in La Paz. It´s damn high, the city is in 3,600 above the sea level, the airport over 4.000 m. La Paz is very nice city spread around deep valley. We´re not doing too much, just enjoying the city, drinking Coca Matte and getting used to the altitude. Tomorrow we´re leaving for 6 day trek, first 3 days hiking around the Huyana Potosi mountain, 1 day in the base camp and final 2 days up the mountain and down. That´s all for now ....



Tak uz jsme druhy den v La Paz. Je to docela vysoko (centrum mesta 3.600 m.n.m., letiste neco pres 4.000). Je to tu docela hezke mestecko v takovem doliku. Nic moc tu nedelame, davame jsme si caj z koky a zvykame si na vysku. Zitra rano vyrazime na 6 denni trek, nejdriv 3 dny pochod kolem hory Huyana Potosi, a pak 1 den v zakladnim tabore a 2 dny nahoru a dolu. Zpatky v La Paz bychom meli byt v nedeli vecer mistniho casu. Tak prozatim ahoj.

Market is across the whole city center | Stanky jsou po celem meste
Church on the San Francisco Square | Kostel na namesti San Francisco

10 August 2008

Santiago


So we are in Satiago, it is 3-25am and in 20 minutes should arrive taxi to take us to the airport. It is Saturday night and it is really loud outside ;) We have arrived yesterday in early afternoon and after coming to the hostel, we´ve walked uphill next to St.Maria statue to have nice view across the city and surrounding mountains. Today at 6-25am we fly out to La Paz in Bolivia and this is where our travelling is going to start.



Tak uz jsme v Santiagu, prave je 3-25 rano a za 20 minut by tu mel byt taxik na letiste. Spime v takovem mensim hostelu, ale vsude okolo nas to zije, proste sobotni noc. Vcera jsme prileteli neco po poledni a jak jsme se ubytovali tak jsme se vybehli na mistni kopec se sochou p.Marie - byl tam docela hezky vyhled na mesto i hory okolo. Dnes v 6-35 odletame do La Paz v Bolivii a tam uz se to zacina. Nejake fotky jsou nize.


The statue of Maria | Socha Marie

View from the top | Pohled zeshora

On a way down | Po ceste dolu