Jak se zije ve Wellingtonu

Ahoj vsem z vetrneho Wellingtonu, no to je zase doba co jsme se neozvali ...
Takze co se zmenilo od posledne: Janca pracuje od 4.4. ve firme APN Educational Media (http://www.apn-ed.co.nz) jako marketingova guru a snazi se optimalizovat distribuci a zvetsit mnozstvi prodavanych casopisu atd. (to by asi lepe popsala sama), ja jsem zacal v pondeli 11.4. ve spolecnosti Intergen (http://www.intergen.co.nz) na pozici PM, takze delam prakticky to same co v CZ, jen s jinymi SW produkty a musim teda priznat ze firma i produkty vypadaji hodne zajimave. Jance se uz dari a udivuje svoji sikovnosti sve spolupracovniky, ja se zatim
rozkoukavam a jak to byva v prvnim tydnu kopu se obcas do zadku a hledam co bych delal a kde ziskal jake informace, ale myslim ze uz se rozjasnuje :) Co se tyka pracovnich podminek a pracovni doby, tak tady se dela vetsinou do 5 (prescasy vubec nejsou tak bezne jako v Evrope) a
rano se zacina nekdy v 8 nekdy v 8-30, pripadne se cela pracovni doba posunuje podle dohody, pracovni doba je 40hodin tydne. Dovolena vetsinou 15dni (nekde 20) a k tomu 5 sick-days t.j. dny na vyreseni momentalnich a kratkodobych zdravotnich potizi.Vyplaty jsou jak u ktere firmy, nekde tydne, jinde po 14ti dnech, nekde po mesici. Ale po trech mesicich vstavani skoro v poledne to teda neni moc prijemne vstavat rano pred sedmou. Pak hup do auta, za asi 20 minut jsme na parkovisti ve meste a pak jeste kus pesky.
Jeste neco k tem firmam: Janca si nasla (jako vzdy) firmu ktera velice setri na nakladech, takze uz se tesi az bude jeji jmeno na nastence na myti nadobi (mycka neni, takze se pisou tydenni sluzby v kuchynce), naopak u me v praci tu mame mycku a jine vymozenosti. Ale zase na druhou stranu Janca chodi obcas v ramci prace po obchodech a uz si planuje sluzebni vylety do Christchurch, Aucklandu a kdovikam jeste. (ona urcite rekne ze to neni az takovy vylet, ale ... kdyz se leti letadlem tak je to vylet, nebo ne? :)
Jinak co u nas noveho? Auto mame porad puvodni, tvari se docela spolehlive a kdyz jsme se naucili (myslim a doufam) citlive manipulovat se syticem, tak ani nezlobi a jezdi hezky. Ale prisli jsme vyhodne k sade nabytku, takze jsme se zaridili a prazdne kufry jsme definitivne odnesli do garaze. O vikendech jezdime po okoli a objevujeme nepoznane, pripadne necekane stehujeme nabytek :) ale nestezujeme si. Ted asi budeme nejaky ten vikend spis relaxovat a poradat jen nejake mensi vylety na kratke a stredni vzdalenosti, ale az se trochu rozkoukame a zotavime z narazu spojeneho se zapojenim do pracovniho procesu, tak zkusime vyjet nebo i vyletet (vnitrostatni letenky jsou docela levne) do vzdalenejsich koncin. Wellington je hezke a docela prijemne mesto (ani cloveku nepripadne ze to je vlastne hlavni mesto NZ), ale pro vylety
kvuli sve poloze ma tu nevyhodu, ze silnice odtud vedou jen na sever, na jih se autem musi lodi.
Pocasi se mirne zacina podobat nasemu podzimu, i kdyz spis pripomina horsi leto v CR, obcas 25 na slunicku, obcas vitr a dest a odhadem 15 stupnu.
Co vic? Pravidelne aktualizujeme fotky na webovych strankach a pokud se meni nase kontaktni udaje (jako treba cisla mobilnich telefonu), tak je zverejnujeme taktez na webu. Pro ty kdo to jeste nevi, tak hlavni stranka webu je http://www.uuholo.net a nektere casti jsou pristupne jen
pro zaregistrovane (coz vsichni prijemci techto informaci jsou) a pokud si nekdo nepamatuje sve heslo, tak jsem kvuli nekterym takovym zapometlivym dodelal funkci, kde si muzete (pokud znate aspon svoje uzivatelske jmeno a email - obe informace jsou v tomto zasilanem mailu),
tak si proste muzete nechat vygenerovat a poslat nove heslo :)
Tot zatim vse z NZ, mejte se, pozdravujte sve protejsky, pribuzne a zname ... a pripadne se take ozvete. Jeste jedna vec, emailove adresy @uuholo.net jsou obcas nespolehlive, takze pouzivejte prosim radeji adresy na @seznam.cz nebo @centrum.cz
Zdar vsem!

Prvni jarni den - a mame praci !

Hola hoj prvni jarni den.
Vime, ze ted jsme se dlouho neozyvali, nebylo zase az tak o cem psat a proto ted mame radu novych zprav.
Zprava dnesniho dne: mame pracovni viza i pracovni povoleni! Hura hura hura :o)))))))))))) Zprava minuleho tydne: mame smlouvu na praci, zatim sice jenom na jednu, ale i tak je to dobre znameni.
Zprava z vikendu: zmenil se cas, presunul se na zimni. Nyni je tedy casovy rozdil mezi CR a NZ 11 hodin. Jak se vam zmeni cas na jarni, bude to jenom 10 hodin. Jsem prekvapena, ze se i tady je tma tak brzo - vcera uz 18:30 :o(
Zprava o Sunnym: jakmile je mlha a destivo Sunny odmita nastartovat mimo jine protoze nema zvukovou signalizaci zapnutych svetel. K nastartovani nepomuze mu ani intenzivni jizda z dlouheho kopce prerusovaneho semafory. Z toho vyplyvaji dalsi 2 zkusenosti - startovani pomoci kabelu a dobijeni z nabijecky. Jakmile je destivo, Sunny skyta a kolikrat se tak zakucna, ze mu az dech dojde. Jako dnes... Sedite si takto v aute, snazite se pred kruhovym objezdem nastartovat (za vami pochopitelne kolona) a najednou citite ze se rozjizdite, jste tlaceni a tomu vsemu vdecite ridicum za vami, ktere jste ani o pomoc nestihli pozadat. Da se to vylozit 2 zpusoby - lide jsou tu ochotni a napomocni nebo proste spechaji a radsi vas postouchnou nez by cekali :o).
Sunny se vzdycky ukaze, kdyz jsme 've slusnackem' - Misa v obleku a ja v satech. Asi zacneme vozit nahradni obleceni :o).
Zprava o pocasi: ochlazuje se - rozumej teplota klesla pod 20 stupnu. Ale v noci klesne uz i treba na 12 stupnu (i kdyz Misa je jineho nazoru, rika ze je furt hic, ale uz si bere nekdy i ponozky a mikinu...). Za posledni tyden tu kvuli mlze bylo 4 dny zavrene letiste - vzdycky rano nebo dopoledne. Meni se to hrozne rychle, vcera rano bylo hnusne, ze jsme nechteli vylest ani z domu a v poledne se vycasilo a pri vyletu po morskych utesech jsme se i slusne opalili (a nevzali jsme si piti, tak jsme meli i jazyk na triku).
Zprava o bydleni, vareni atd: diky spouste volneho casu pravidelne procvicujeme vareni. Misa zvlada bravurne rybi prsty a rybi burgery s bramborama. Priprava v troube, je to pry zdravejsi. Ja se poustim i do ruznych vice komplikovanych jidel - hodne hoveziho. Kdybyste meli nejaky
dobry recepice, poslete. Diky dnesnim narozeninam naseho spolubydliciho (pana domaciho) Chrise jsme rozsirili i vybaveni nasi kuchyne (dortova forma a elektricky slehac). Dostal specialni dort a diky jeho oblibe gumovych medvidku, mel misto svicek 31 gumidku :o). Ale zase tady maji slane maslo, tak cely krem je lehce do slana...
Zprava o ceskem spolku: uz jsme meli tu cest se seznamit s mistnimi usedliky. Vetsina z nich uz je tu dlouho, bud emigrovali okolo valky nebo v 68 nebo tak nejak ruzne. Diky teto znamosti jsme se dostali z vyse zminovane peripetie s autem a startovacima kabelama. Taky sranda, muzika jsme videli jenom jednou na pravidelnem mesicnim setkani a pak jsme mu zavolali a on se sbalil, prijel 30km a nastartoval nas.
Zprava o cestovani: poznavame okoli, nasli jsme tu konecne 'kopce', ktere maji nadherne vyhledy. Nevim cim to bude, ale vzdycky si vybereme nejakej trek, ktery asi neni az tak normalni, protoze casto cely den nikoho nepotkate. Minule jsme na treku nikoho nepotkali cely vikend. Taky podle toho casto stezky vypadaji a pravidelne se vracim od kotniku po pas poskrabana od tech jejich bestialnich trav, ktere jsou vysoke, ostre a pekne skrabou. A to vubec nemluvim o kerich, kterym ani na jmeno prijit nemuzu (fakt nevim jak se jmenujou).
Na Velikonoce mame naplanovany vylet na Tongariro k mistnim sopkam. Je to jeden z tzv.
'great walks', coz jsou nejkrasnejsi trasy na NZ. Tak jsem zvedava. Misa rikal, ze je to tam moc hezke, ted jenom doufat, ze pocasi nam bude prat. To vite, podzim na Zelandu prichazi...
Tot vse ode me, Misa se prave prokousava dalsi kupou dokumentu, ktere vladnou Novemu Zelandu. Zdar nazdar, vypada to, ze se asi zase zaradime do stavu pracujicich :o)

Unor ve Wellingtonu

Ahojte vsichni, tentokrat po delsi dobe ... hlasime se opet z Wellingtonu.
Na uvod se omlouvame za zpozdeni, ale uz jsme na web dosypali fotky az do minuleho vikendu, Janula uz se i naucila delat panoramata, takze v nekterych starsich albech uvidite i nove fotky. Zatim je vetsina fotek bez textovych popisek, ale Janca uz se na to chysta, takze casem bude i
videt, co ktera fotka znamena :) [treba rozmazany delfin - nemame na digitalu teleobjektiv].
Co u nas noveho ? Docela jsme se zabydleli, jinak vicemene nic, pres tyden chodime na pohovory s agenturami a potencialnimi zamestnavateli, o vikendech (nebo pokud mame volne alespon odpoledne, obcas) se jezdime koupat do more (koupaci plaz je i temer v centru mesta a obcas na ni i chodime i primo z pohovoru) anebo nekam do kopcu nebo do hor v okoli. Janca uz bravurne zvlada i rizeni po Wellingtonu a naucili jsme se pouzivat i mistni primestsky vlak, stary nekolik desitel let (mistnaci uz maji i nove vagony, ty ale jezdi na jinych tratich, protoze po dodavce novych vagonu prisli na to, ze jim tady neprojedou pres tunely :)
Smycka kolem nasich budoucich zamestnavatelu se utahuje, ale tezko rict za jak dlouho vystoupi z anonymity a my budeme zase na nejakou chvili zamestnani. Muze to byt pristi tyden, nebo mozna i za mesic, nechame se prekvapit. Vsak neni kam spechat, jedinou nevyhodou nezamestnanosti je, ze se nemuzeme vydat na delsi dobu mimo Wellington, protoze musime byt
stale pripraveni, co kdyby zrovna ted ?!? :)
A co pocasi ? Zatimco vy si uzivate zimy a snehoveho nadeleni, nam se tady pocasi umoudrilo a uz konecne prestaly ty horka a je trochu prijemneji a chladneji, i kdyz si myslim ze po tehle moji poznamce se to zitra zase zmeni :)
A jeste jednu vec jsme zapomneli zverejnit: pokud byste nam nekdo nahodou chteli napsat nebo zavolat, v casti personal (http://personal.uuholo.net) jsme doplnili nasi aktualni adresu a
telefonni cislo na pevnou linku. Pokud se nekdy v budoucnu prestehujeme, zmenime to i tam.
Konec hlaseni, mejte se vsichni aspon tak jak se mame my a ahoooj !!!

Cesta do Wellingtonu

Tady Wellington, jak me slysite? Uz jsme se prenusuli blize k vam (asi o 500km), Dnesni zpravodajstvi vam prinesu ja, protoze Misa prave umyva naseho Sunnyho (prvni myci proces od te doby co ho mame). Ted jsem se byla podivat, no uplne nove auto :o). Misa se myti sice branil zuby nehty a zkousel to ruznymi zpusoby (nejoriginalnejsi mi prisel ten, ze tam nekde zatece voda a pak ze nam to zacne rezivet).
Bydlime ted u mistniho kiwiho a on je mechanik, tak je to celkem sranda.Chudak maly si podal inzerat, ze hleda nejakeho toho spolubydliciho, my jsme odpovedeli, on ze jo urcite a byl hrozne starostlivy. Nakonec jsme se domluvili, ze prijedeme rovnou z trajektu (21:30) no a nakonec jsme rovnou zustali. Pravda, vubec s tim nepocital a byl z toho cely mimo, ale vypada to, ze uz to rozchodil. Nikdy nemel zadne spolubydlici, ani sam nikdy s nikym nebydlel. A pak hura a jsme tu my se vsi paradou (tim myslim vsechny ty kufry a batohy).
Jeste jsme vam nepsali o nasem 5ti dennim vylete po zapadnim pobrezi. Koho to zajima, tak at si jde uvarit kafe a pak se pusti do cteni.
Cesta zacala jako obvykle - prselo. Vecer jsme za mrholeni ulehali, rano se stejne tak budili. Ale u jezera Tekapo se vycasilo a pak krasne pocasi vydrzelo po celou dobu. Odpoledni zastavka ve vnitrozemi pod MtCook. Minule nam prselo a tudiz jsme nemohli vyslap k jezeru uskutecnit, ted slunko parilo tak, ze se ani dychat nedalo. Ale to bylo mnohem lepsi. Ty vyhledy.... A to obrovske mnozstvi Cechu, za den tam jsme jich napocitali 12 a vecer v kempu celou vypravu cyklistu! Pod MtCook vede krasne pesina, ma to byt 3 hodinovy vylet... Pokud ovsem jdete po te hezke pesine... My jsme nasli kus vyslapnuty v suti, usoudili ze tu bude pesina a vydali se na pochod. Po nekolika hodinach se ocitli vysoko nad jezerem a pripojit se na puvodni cestu bylo nemozne, takze nasledoval umerne dlouhy pochod po sutrech u ledovcove reky, prodirani se krovim, skakanipres kameny atd. Kdo znate Misu objevitele, dovedete si to predstavit :o). Ale vylet to byl hezky, mooooooc.
Do kempu jsme prijizdeli pozde, byla uz tma a pres cestu nam porad neco behalo. Novy Zeland je znam svymi possumy, coz jsou zvirata podobna kockokryse, proste vacice. Zvirata se premnozila a tak se je tu kazdy snazi zabijet - auty, sutry, cimkoliv... No tak my si takhle jedeme tmou a trefime zajice... Ale ty se asi taky premnozili, protoze za celou cestu nam pres cestu probehlo tam 9 zajicu a jenom jeden possum a ten byl az za krajnici :o(.
Copland track byl dalsi planovany vylet. Jde se za zapadniho pobrezi a smerem na MtCook. Kdyby se to spojilo s tim prechozim vyletem, pridal jeden den, tak mame udelany cely trek MtCook. Pesky to neni ani 50km, autem asi 400km. Hlavni lakadlo jsou 'hot pools', teple prirodni bazeny plne termalni vody. Taky mi bylo slibeno, za nas nebudou otravovat zadne sandflies - ty male musky, ktere vas porad kousou a pak to nekolik dni svedi. Po 6ti hodinach pochodu, cely nateseni hup do bazenu. Spatna zprava je, ze sandflies jsou vsude, je jich zase hrozne moc a presto ze vam trci jenom hlava, ty potvory si ji najdou a podnikaji pravidelne nalety. Kdyz se vyleze z vody, je to jeste horsi... Rano jsme to zkusili znova, se stejnym vysledkm. Zkusili jsme i teplejsi bazen, ale ani horko je neodradilo. Takze jsme pelasili dolu. Me tu pri treku nejak vzdycky dojdou sily...
Zastavili jsme se udelat par umeleckych fotek u jezera Matheson, kde je hladina tak klidna, ze hory se v ni zdcadli tak ciste, jako by to bylo v zrcadle. Zastavka u FoxGlacier, coz je ledovec. Unikatni je tim, ze lezi ve velmi nizke nadmorske vysce, par metru nad morem. Ale to je tak vsechno, jinak je to kus spinaveho snehu, ktereho porad ubyva a ubyva....
Arthurs pass, krasny prusmyk mezi zapadnim a vychodnim pobrezi, ukazal svou silu. Pri plynulem stoupani nam plynule stoupala teplota vody (chladici kapaliny - pro ty technicky zalozene). Nahore si Misa vybojoval pozornost, kdyz chladic opartne oteviral a on celkem nekontrolovane vystrikl. Vsichni se otocili a udelali ono 'waw'. Pak jsme sjeli dolu a auto zustalo par hodin odpocivat na parkovisti, zatimco my se vydali na pruzkum jednoho kopce co se jmenuje Avalanche Peak. Prevyseni asi 1000m, psano 6-8hodin. 12:50 jsme vychazeli, tak si dovedete predstavit, jake horko mohlo byt. Neskutecne! Chvilku nas chranily stromy a v okamziku, kdy jsme se ocitli na nechranenem miste se nam nami obloha slitovala a mraky nam udelaly prijemny stin. Cestou uz jsme slyseli ono 'kea kea' a ja se tesila na papousky Kea. Ten nezklamal, byl uzasny, hravy, fotogenicky, tak jsme blbli skoro 45 minut. Jednu vec urcite zminit musim. Misa, zkuseny to fotograf Kea ptaku mi poradil, abych nechala jeho batoh jakoby opusteny a ze Kea prijde bliz a my ho budeme moct vyfotit uplne zblizko. Na mou otazku, jestli mu ho nevezme rikal, ze ne, ze na to je batoh moc tezky. Pominul ovsem fakt, ze v bocni kapse ma svuj uzasny kloubouk New Zealand. Kea prisel, udelal klof klof a meli jsme co delat, abysme mu ho sebrali :o) (klobouk).
Cestou jsme se stavili udelat autu WOF (warranty of fitness, neco jako nase technicka, pro auto naseho stari je treba kazdych 6 mesicu), ale to vam popise Misa, protoze uz se vratil a prave se nudi.
No tak si to nahore ctu, ja objevitel ;o), a nejak nechapu jak vypada zvire podobne kockokryse, ale pojdmez zpatky k WOF. No proste jsme se zastavili v servisu, jakoze jestli nam udelaji WOF, s domnenim ze auto je uplne v pohode. Ale nebylo to tak uplne pravda, i kdyz zase tak spatne to nebylo: jen vymenit brzdove desticky a .. nevim jak se to rekne cesky ale nejake gumove silentbloky nebo co drzici zadni napravu ... proste arm bushes. Ale nemaji dily,takze prijedte zitra rano v 8, za 2 hodiny bude hotovo, no dobra ... Druhy den jsem nechal Jancu doma a s autem odjel. Mala komplikace, predpredchozi majitel nebocojavimkdo setril na oprave a tak jeden brzdovy kotouc byl mensi nez druhy (prumerem !), no dobra ... Protoze jsem ale tvrdil ze spechame, tak mi pujcilii auto, na papir nacmarali neco jako plan cesty a jel jsem pro nejaky ten starsi dil asi 50 km daleko, no to ale byla 'mapa' - vsak jsem to na zpatecni ceste stocil nekam jinam, takze jsem to pak musel drahnou chvili kroutit po nezpevnene ceste skoro uzsi nez auto, ale dojel jsem temer po primce ;o) Auto bylo 'opraveno' asi ve 3pm takze jsem zaplatil a konecne odjel. Ale nerikej hop dokud nedojedes domu, po cca 15km najednou pisk hvizd frk hrk a stal jsem, leve predni kolo (to s vymenovanym brzdovym kotoucem) se proste rozhodlo, ze uz se neotoci ani o kousek. Ale mel jsem vizitku ze servisu tak jsem zavolal at si vezmou odtahovku a prijedou si pro me. Byli tam asi za hodku (skoro v momente kdy uz jsem se chystal volat potreti) a za tu dobu jsem asi 20x musel rikat neco ve smyslu 'diky ze jste zastavili, ale nemuzete mi pomoci a to auto taky nejde odtlacit ze silnice, protoze ma zablokovane kolo'. V servisu po asi hodine jemne prace s velkym kladivem mi rekli ze problem je zrusene lozisko (ktere skladem opet nemaji) takze pokracovani zitra rano ... uff uff Muzik me hodil zpatky do Christchurch az domu (cca 70km) a druhy den v poledne nas zase nabral, no a asi ve 3pm jsme meli auto opravene a funkcni a druha oprava byla uznana jako reklamace prvni a tudiz zdarma. Takze jsme to svisteli zpatky z one vesnice (nerika vam neco jmeno Springfield ;o) s opravenym autem a tak jsme nakonec z Christchurch misto v patek dopoledne odjizdeli az v nedeli odpoledne, ale coz - vzdyt stejne neni kam spechat, pohoda, klidek. Predavam opet hlavni spisovatelce ...
A ficeli jsme na sever, za teplem (teplota ve stinu se pohybovala 32-33 stupnu). Prespali jsme v Kaikoura, coz je mestecko na pobrezi zname predevsim pro moznost pozorovat z nej velryby. Teda spis zaplatit si cumendu a jet na lodi si prohlidnout velrybi ocas. Taky se tu nabizeji moznost zaplatit si vylet letadlem (bud nejakym normalnim nebo vrtulnikem) a koukat na 10ti metrovou velrybu shora. Nam se ovsem naskytla podivana jeste uzasnejsi. Snidame si takto na plazi a najednou se pred nama objevil houf delfinu. Ja nevim kolik jich bylo jestli 20 nebo 30, mozna jeste vic. Plavali, skakali, tak si tam blbnuli. Vyskakovali jako by v cirkuse a to vsechno delali jenom tak pro zabavu. Asi nam prisli poprat dobre rano. Par fotek jsme udelali, uvidime, jestli se nam podarili zachytit i nejake vyskoky. Po zastavce v Pictonu, hezke pristavni mesto, kde jsme se nemohli rozhodnout kterou lod si poridit (Misa se nemohl rozhodnout, protoze nevedel, kolik se plati v pristavu za parkovani lodi...). Jeli jsme Lynxem, coz je lodka mensi nez normalni trajekt, luxusnejsi. Kdyz jsem ji videla poprve, trosku me zarazilo, ze vypada jako ponorka....

Dalsi tyden v Christchurch

Ahojte vsichni, takze co se udelo za posledni tyden:

Minuly vikend jsme stravili na poloostove Bank Peninsula u mestecka/pristavu Akaroa a nebylo to vubec spatne. Sobotni vecer jsme usinali nad zalivem po nadhernem zapadu sluncem a nedeli dopoledne jsme si zpestrili vyjizdku na morskem kajaku a kdyz vam nekolikrat proplavovu delfini metr od lodi ... super ! Sice trochu namahave (pres dve hodiny proti vysokym vlnam a pak asi cca 1,5h zpatky), ale jak by rekl Jara Cimrman - STALO TO ZA TO.
Tyden jsme stravili v Christchurch shanenim prace a objevovanim novych mist a zakouti, dnes jsme dokonce byli na opacnem konci mesta na plazi South Brighton (predmesti Christchurch) trochu si zaplavat a zablbnout ve vlnach Pacifikum, proste neco jako dovolena u more ...
S hledanim prace je to tady trosku horsi, takze nejspis zitra (patek) rozhodime posledni site a odjedeme na chvili cestovat smerem na Lake Tekapo, Mount Cook (kde jsme posledne vychytali spatne pocasi), Wanaka, dale zpatky po vychodnim pobrezi na sever a pres Arthur Pass zpatky do Christchurch - to by melo byt nekdy ve stredu vecer nebo ve ctvrtek, podle toho jak dlouho nam bude trvat cesta. Po navratu vyhodnotime ulovky v siti, proste jestli doslo k nejakemu pokroku na mistnim pracovnim trhu a pokud ne, odjizdime (se zastavkou v mestecku Kaikoura)
na sever do Welligntonu.
Taky jsme se naucili pect chleba, ne ze by to bylo nejake umeni (s automatickou pekarnou naseho bytneho), ale byla to prijemna zmena v jidelnicku. Stejne jako ryby, ktere kupujeme i v cerstve podobe a Janca je promenuje v chutne pokrmy.
Take jsme poridili neomezeny pristup k Internetu, po vytacene lince (ale snazime se pripojovat jen kdyz neblokujeme volani spolubydlicim), Cesky Telecom by se mel nad sebou zamyslet, tady to stoji 10NZD na mesic, t.j. cca 170Kc ! Mimochodem mistni volani je z domaci tel. stanice zdarma (v ramci mesicniho pausalu cca 40NZ). Takze z toho plyne ze uz i telefonujeme pres Skype PC-PC, pridavame fotky na web a vubec jsme na Intetu docela casto k zastizeni i na ICQ apod.... Tedy az se vratime z dalsich cest.
Zdar a silu vsem ...

Zpet v Christchurch

Ahojte vsichni, tak uz jsme zpatky v Christchurch. Byli jsme az v Mount Cook village, ale pres noc se zkazilo pocasi a foukalo az nas to malem smetlo a prselo, tak jsme to otocili a dojeli do Christchurch o den driv.
Hned odpoledne po prijezdu jsme zkusili zavolat na par inzeratu a tak se stalo, ze od vcerejsiho vecera bydlime ve vlastnim pokoji se (sdilenou kuchyni atd.), cenove to dokonce vyjde skoro na polovinu toho, co bysme dali za stanovani v kempu ;), takze usetrime na nejake ty Fish&Chips, ktere Janca tak rada - a ze jsme tady jeden kramek vyzkouseli a byly moc dobre ...
V byte (vlastne domku) je telefon, takze kdo budete chtit, tak muzete(treba pres Tele2 nebo Skype) zavolat na pevnou linku +64 3 9422 464, nejlepe okolo 9 hodiny rano nebo vecer (jsme o 12 hodin dopredu pred CR), mobil zustava stale v platnosti. Kdo mate problemy s anglictinou nemusite se bat, protoze majitel je polak a urcite pochopi ze chcete mluvit s nami.Zatim na tomhle miste planujeme zustat asi 2 tydny.
Auto stale funguje temer bezvadne, jen jednou ve velkem kopci tak na pul hodiny zastavilo a nejelo a nejelo. Po odbornem servisnim zasahu (vystoupit, 20 minut pockat a nastoupit) zase slapalo jako hodinky. Co nas ohromilo je jeho spotreba, ktera se pohybuje nekde u 6.5l/100km. Jelikoz jsme se uz zabydleli, vyrazime do mitnich personalnich agentur s vidinou brzkeho zamestnani, tak se uvidi ... drzte pesti ;)

Queenstown

Hola hoj z Queenstown.

Puvodni plan jet na Steward Island padl pul hodiny pred odjezdem trajektu. Vecer predtim jsme totiz potkali maniky, kteri sli nas planovany 8-12ti denni trek. Vypadali jako ostrileni turisti, ale po 11ti dnech na Steward Islandu byli dost zmozeni a zniceni a taky dost spinavi, zablaceni doslova az za usima a slova chvaly neprohodili. Pry se tech 11 dni brodili blatem do puli stehen (a to byli vysoci chlapi, kam by pak blato sahalo me?), furt jim prselo a tak vubec. Proste jsme se rozhodli svuj prazdninovy cas stravit jinde a trochu jinak.
Takze jsme se otocili na sever a zkusili najit neco blizko Queenstown (mecce adrenalinovych sportu) a narodni park Mount Aspiring se zdal byt idealnim mistem.
Mame za sebou prvni trekking a pozooor prvni opaleni se o:) Zda se, ze leto konecne dorazilo, i kdyz netusime jak dlouho se zdrzi. Trek byla chvilkama sranda, ale chvilema teda zase az tak ne. Byly to vlastne dva spojene treky - prvni byl Rees Track a druhy Dart Track. Tak ten prvni
zacinal nekde kde se to jmenovalo Muddy Creek (Blativy potok). Tam jsme si to teda fest uzili. Pri prvni rece jsme prehopsali pres sutry, pri druhem prechodu si zuli boty a kdyz uz bylo blata po kotniky a Misa sice nabral jenom trochu, ale ja byla do pasu v necem slizkem, tak jsme se
zuli uplne a nekolik hodin jsme cupitali bosky. Hezka zkusenost - kdyz bylo blaticka jenom tak na 10cm, hezky hralo :o) Ale slunko svitilo poradne.
Druhy den nam dost lilo a ty 4.5 hodky v desti se taky tahly. Ale dobra vybava nas zachranila. Nastesti bylo v chatce volno a tak jsme si doprali luxusu horske chaty. Vsechno aspon uschlo.
Treti den uz se slo jenom dolu, pocasi se taky umoudrilo a bylo tak akorat. Az na ten vecer! Znate komary? Urcite jo. Tak tady maji takove jakoby musky, ktere hrozne kousou a v okamziku, kdy se na chvilku zastavite, tak vas uzerou. Na nas mely zalusk vcera v noci. Ty mrsky (sandflies se jmenujou) se nam dostaly pod tropiko stanu. Vnitrni stan zustal nastesti relativne v pohode. Asi nebudu prehanet, kdyz reknu, ze jich byly stovky (stejne si myslim, ze i tisicovka by se jich tam nasla). Takze jakekoliv opusteni stanu se podobalo evakuaci, kdy nejdriv
probehlo bombardovani zevnitr, aby musky zmizely aspon castecne a pak Misa pobihal po venku a snazil se ty ostatni bud zabit nebo jim aspon jinak ublizit. Zasadou pri spolecnem pobytu s mouchama je nezustat stat na jednom miste a proto to prokladal indianskymi tanci. Prezili jsme!
Mame se tudiz dobre, nezlobime ani my ani auto a zitra vyrazime smer Christchruch pres Omarama, Lake Tekapo, mozna se zastavkou u Mount Cook.
Jo a po zkusenostech z poslednich mistnich internetovych kavaren nam prosim piste bez diakritiky (hacku a carek), nevime proc, ale cestinu tu jeste nainstalovanou nemaji. A nektera slova jsme museli pouze odhadovat. Ale odhadujeme, ze jsme v odhadu uspesni alespon na 98%.

Dunedin - zima

Zdravime z Dunedinu. Pocasi si s nama dela co chce... Vcera jsme stihli vychod slunce i se vycachat v mori, zato pak jsme zmokli skoro na kost.
Nevim co melo znamenat to, ze takove leto tady 60 let nezazili...
Takze jeste se musime rozhodnout, jestli to riskneme a budeme 5 dni moknout na kajaku nebo na treku. Ale treba to vyjde a slunicko se na nas bude smat dyl. pozn. onech slibovanych 30-40 stupnu zapricinilo to, ze si misa nevzal na vylet moc tepleho obleceni, ale mu to nevadi, protoze ma jedny zimni bermud (jsou az ke kolenum).
Auto slouzi vyborne, rocnik 1987 byl obzvlaste vydareny. Po vymene prednich pneu, doplneni oleje, bude dnes nasledovat utesneni dveri (material uz mame), kteryma trochu fuci. Timto zvedneme hodnotu vozidla o 200 NZD minimalne (nepocitaje palivo v nadrzi 1l= 1.09NZD).
Dalsi program planujeme za pochodu a na to si jdeme sednout do kavarny!
Telefon +64212940491 funguje takze si spocitejte +12hodin (at nam nevolate v noci) a muzete nam zavolat. Pres Tele2 je to mozna rozbity, ale zodpovedni pracovnici to uz resi (Leni prideeeeeej).
Ahoj, zdar a tak ... Mejte se
Jsme zdravi, i kdyz chvilema trochu zmrzli :o)

Christchurch

Ahoj vsichni, tak jsme konecne v Christchurch. Po zdrzeni na letisti, kdy jsme vybalili pulku zavazadel, jsme se dostali z letiste cca po 2 hodinach po priletu.
Auto stalo na smluvenem miste u 'velkeho' stromu a prestoze vzhledem a vybavou nepatri k nejmodernejsim, jezdi docela dobre, vsak nam ho muzik na benzince temer zavidel (pote co jsme nevedeli na co to jezdi - na Natural 91 :o).
Ted jsme provedli drobnou prochazku mestem a jedeme nakupovat jidlo a veci, ktere se nam do batohu nevesly.
Pocasi jsme teda cekali trochu teplejsi, je tu okolo 15 stupnu, proste jako u nas letos v lete. Zitra vyjizdime na jih, tak jeste uvidime jestli Stewart Island ano nebo ne, protoze 14 dni mrznout na vode neni zadna prca!

Seoul

Takze jsme doleteli do Soulu, teda spis do nedalekeho letiste Incheon a uz tady skoro 6 hodin cekame. Stridave spanek, prochazky po DutyFree, kde nic nemaji, vse prokladano vylety a vybehy na RestRoom (zachody), ktere jsou tady nastesti skoro vsude.
Za cca 2 hodiny uz budeme konecne sedet v B777 na Zeland. Po zkusenostech z prvniho letu nenechavame nas (ne)spanek nahode a koupili jsme v mistni lekarne UZEPI (Univerzalni Zelene Pilule), ktere by nas mely spolehlive uspat.
Jinak pocasi je tady dobre, cca 20 stupnu (vevnitr v terminalu), informace o vnejsi teplote se rozchazeji v rozmezi cca 0 az -8 stupnu (asi Celsia).
Jenom se jim tady nejak rozsypaly pismenka a napisy vsude vypadaji jako rozsypany caj, a nektere klavesy na klavesnici maji obdobne zhoubny ucinek na pocitac, ale nasli jsme tu spravnou klavesu jak to vratit zpatky a dopsat tohle v jazyce ceskem ;)
Takze zdar a cau a mejte se, priste se ozveme ze Zelandu.